Základní škola Matice školské

Myšlenka na stavbu české školy na Lineckém předměstí souvisela s rozmachem města i všeobecnou emancipací českého od německého školství v Rakousku-Uhersku. Po neúspěšné žádosti za výstavbu veřejné české obecné školy na náklad města bylo soukromým českým spolek Matice Školská v Budějovicích (založen 1872) přikročeno k vystavění soukromé (matiční) české školy financované ze spolkových příspěvků. Výbor spolku, který byl podporován Ústřední Maticí Školskou v Praze, rozhodl o stavbě školy v dubnu 1900. Novorenesanční stavba prováděná českobudějovickým stavitelem Josefem Pfeffermannem byla dokončena v září 1901, kdy byla otevřena první školní budova obecné dívčí i chlapecké české pětitřídní školy, jejíž součástí byla i opatrovna (mateřská škola). V roce 1905 sem byl umístěn matiční učitelský ústav, díky kterému byla školní budova zaplněna a proto bylo rozhodnuto o přístavbě východního křídla budovy v dnešní ulici Matici školské. Výstavba nové budovy českého učitelského ústavu a zároveň přístavba staré budovy obecné školy byla dokončena roku 1911. Opatřování školních potřeb, udržování knihovny i pořádání kulturních událostí a sbírkové činnosti měl nejprve na starosti místní odbor českobudějovické Matice Školské. Soukromá škola byla převzata do veřejné (obecní) správy roku 1911, učitelský ústav pak roku 1914. Během 1. světové války byla škola několikrát zabrána pro vojenské potřeby. Pro školu sloužily náhradní prostory. Z důvodu nedostatku uhlí se ke konci války výuka na několik měsíců přerušila úplně. V meziválečném období narůstal počet tříd i učitelů. Ve škole došlo k zavedení školního rozhlasu. Také během 2. světové války byla školní budova několikrát zabavena pro potřeby armády. Došlo k úbytku žáků. V roce 1942 byla pro všechny žáky povinně zavedena němčina jako vyučovací jazyk. Během zimních měsíců se nevyučovalo, nebylo čím topit. Děti si jen jednou týdně chodily pro úkoly. Po skončení války začala rekonstrukce elektrického vedení i rozvodu vody, byly zakoupeny nové lavice a tabule. V suterénu byly zřízeny šatny, z části zničené školní zahrady bylo vybudováno školní hřiště. Na počátku padesátých let začala fungovat školní družina. V roce 1955 bylo rozhodnuto o přístavbě třech učeben v Komenského ulici. Na počátku šedesátých let došlo k masové výstavbě panelových domů na Lidické ulici. S tím souvisel prudký nárůst počtu žáků školy. Bylo proto nutné zavést střídavé vyučování. Tento stav trval až do roku 1966, kdy byla otevřena další škola v okolí. V sedmdesátých i osmdesátých letech bylo potřeba provést rekonstrukci školy, budova byla v havarijním stavu. Po těchto rozsáhlých stavebních činnostech byla část školy původně určená pro učitelský ústav prohlášena kulturní památkou. Od školního roku 1992/1993 se škola profiluje jako škola s rozšířenou výukou jazyků. Anglický jazyk se začal vyučovat od třetí třídy, později od 1. třídy, německý jazyk pak od šesté třídy. V roce 1993 škola získala právní subjektivitu.