Bývalá odborná dřevařská škola Kašperské Hory

Dřevařské učiliště bylo založeno v roce 1878. Nejednalo se o iniciativu místních, ale centrálních úřadů, které vybudováním dřevařské školy chtěly podpořit rozvoj
dřevozpracujícího průmyslu, který by mohl pozvednout zaostalý periferní region s velkým surovinovým bohatstvím, které nebylo adekvátně využíváno. Odborná dřevařská škola měla vychovávat odborníky na zpracování dřeva. Kromě
praktického vzdělání prováděla škola též „výzkum“ když zkoumala možnosti zpracování do té doby málo využívaných druhů dřeva, v první řadě buku. Rovněž sloužila jako podpora a odborná pomoc místním řemeslníkům zpracujícím dřevo. Teoretická výuka byla zaměřena hlavně na rýsování, kreslení a konstrukci nábytku, krovů, nebo dřevěných kočárů, dále studující získali základní vhled do účetnictví a vedení živnosti. Praktická část výuky ve školních dílnách seznamovala studující se dřevem, technologiemi jeho zpracování a různými způsoby jeho povrchových úprav. Studující se učili používat různé nástroje na úpravu dřeva a v pokročilejší fázi studia sami konstruovali nábytek, krovy, nebo jejich modely. Škola nabízela obory nižšího odborného školství i mistrovské obory určené pro vyučené tovaryše, kteří dokončili vandr a chtěli se stát mistry svého řemesla. Z poskytovaných mistrovských oborů se jednalo o stavební a nábytkové truhláře, koláře, sedláře a lakýrníky. Dále tato škola poskytovala zimní kurzy pro tesaře.

Od roku 1892 byla v Kašperských Horách zřízena Průmyslová škola pokračovací (později živnostenská), tedy nižší odborná škola, která zajišťovala výuku pro všechny druhy řemesel. Průmyslová škola byla přičleněna k odborné dřevařské škole, z čehož těžily dřevozpracující obory truhlář a dřevosoustružník, kteří měli v rámci odborné dřevařské školy k dispozici školní dílny. Vzhledem k poměrně
specifickým potřebám dřevařského učiliště, hlavně co se prostoru týče, byla pro školu zakoupena rozsáhlá budova, která byla nákladnou přestavbou náležitě upravena, aby studujícím poskytovala dostatečné technické zázemí.
Roku 1925 rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty o jejím zrušení. Proti tomuto rozhodnutí protestovala jak okresní správní komise v Kašperských Horách, tak město Sušice. Sušické zastupitelstvo stálo o zachování dřevařské
školy v Kašperských Horách, ale v případě, kdyby ministerstvo chtělo školu pouze přeložit, nabídlo jako její nejvhodnější umístění Sušici. Ministerstvo bylo ale neoblomné a tak sušický politický okres o dřevařskou školu přišel. Za tu dobu její brány opustilo velké množství absolventů. Asi nejznámější z nich byl Josef Sodomka, majitel stejnojmenné firmy ve Vysokém Mýtě, která se od roku 1925 věnovala výrobě karoserií pro automobily různých československých značek.338 Celá řada absolventů našla uplatnění ve firmě Bohemia-Werke v Rejštejně. 

Budova odborné školy a pokračovací školy v Kašperských Horách obsahovala též kromě řady prostorných učeben celkem čtyři dílny, kreslírny, skladiště nářadí a materiálu, strojovny. Na pozemku školy pak byla postavena rozsáhlá „kůlna,“ kde bylo uskladněno stavební dřevo a další materiál. Škola měla k dispozici též dvůr, na kterém mohly vznikat rozměrnější žákovské realizace jako krovy nebo dřevěné konstrukce. O hygienu žáků bylo postaráno školními umývárnami. Když v roce 1925 zanikla odborná škola pro zpracování dřeva, byl do této budovy umístěn
internát kašperskohorské reálky.

Po roce 1945 převzala původní budovu odborné školy pro zpracování dřeva
československá lidová armáda, která jí přestavěla na kasárna. Po pádu komunistického režimu a demontáži železné opony, kdy již nebylo třeba mohutné vojenské přítomnosti na západní hranici, byl tento objekt armádou opuštěn a posléze zdemolován. V lokalitě někdejší budovy odborné a pokračovací
školy byl vystavěn domov pro seniory a vznikl prostor, který je nazýván „Žižkovo náměstí. Konají se zde každoroční kašperskohorské poutě.