Bývalá škola Míru Květušín
Experimentální cikánská "škola Míru" vznikla v Květušíně v roce 1950. Tehdy byly do vysídleného Květušína přivezeni Romové z okresu Stará L'ubovňa na práci na vojenském statku. Z rozhodnutí velitele vojenského újezdu J. Pohla byl založen ústav, který měl sloužit jako nástroj převýchovy a integrace místních Romů do socialistické společnosti. Vojáci adaptovali budovu zemědělské usedlosti za obcí, což byl od počátku záměr, jímž měly děti být drženy dál od rodičů. 2.7.1950 vznikly mateřská škola a jesle, přičemž sem docházeli i náctiletí kvůli stravě.
Dne 1.10.1950 byla otevřena jedna třída národní školy. Místo na ní si tehdy dobrovolně vybral Miroslav Dědič, který dříve učil děti Němců a Volyňských Čechů v severozápadních Čechách. Ten si vzal myšlenku převýchovy za svou vlastní. Snažil se děti za každou cenu zaujmout a udržet ve škole. Aby dosáhl svého cíle snažil se pokud možno děti izolovat od rodičů, který pokládal za společensky zhoubný. Při výuce v přízemí žáci často utíkali oknem z učebny, proto byla učebna přesunuta do prvního patra.
Z tohoto důvodu začal v roce 1951 zřizovat internát, čímž mohl prosadit izolaci dětí od rodičů, jejichž vliv považoval za rušení své práce. Děti nejprve přespávali ve škole dobrovolně. Poté ovšem, co Pohl a Dědič zjistil, že Romové mají z Květušína kvůli konfliktu s vojenským statkem odejít, nechali tři děti rodičům soudně odejmout a přikázat do internátní školy. Odchod Romů z Květušína k 31.3.1951 znamená velkou ale jen přechodnou ránu pro květušínský experiment. V momentě, kdy už nad školou visí uzavření, přicházejí mnozí Romové do Květušína zpět. Díky sociální pracovnici ONV se také daří do zařízení umístit několik romských dětí z Č. Krumlova. Docházka se ještě v témže roce dostala na 27 žáků. Na druhý stupeň (tehdy střední školu) žáci odcházeli do Horní Plané.
Miroslav Dědič založil na škole s dětmi pěvecký soubor, se kterým podnikl několik cest po Československu. Díky cestě do Prahy v roce 1951 si získal uznání státních orgánů a o rok později dokonce získal státní vyznamenání. V této době však nebylo neobvyklé, že Dědič do své školy získával děti nejen soudním odebráním, nýbrž také lstí a násilím. Rodičům, kteří si přijeli pro své děti, tyto odmítal vydat a hrozil jim pokutou za vstup do vojenského prostoru. V roce 1952 došlo k hromadnému útěku dětí ze školy, načež byli děti za pomoci SNB získány násilně zpět. Během odebírání docházelo běžně k fyzickým střetům mezi děti, rodiči a učitelem.
Roku 1952 plánoval Dědič zřízení výchovné kolonie, která nebyla realizována. Byla provedena pouze dřevěná přístavba. Tehdy bylo do školy nastěhováno 15 dětí z Košic. Roku 1953 tak byl rozšířen dětský domov na 45 dětí. Škola byla již dvoutřídní a byla povolána druhá učitelská síla Karel Doubek. Vzhledem k nevyhovujícím prostorovým podmínkám byla škola přesunuta 1.8.1954 na Dobrou Vodu u Záblatí u Prachatic, tam internátní škola resp. dětský domov fungoval do jejího zrušení v roce 1960. Děti byly následně rozvezeny do dětských domovů.
V současné době (2021) se v místě školy nachází bývalý letní dětský tábor Olšina.
O květušínském experimentu byl natočen dokument ČT (2015): https://www.ceskatelevize.cz/porady/10871537383-zatajene-dopisy/414235100021004/
Unikátní svědectví Miroslava Dědiče bylo zaznamenáno pro Paměť Národa: https://www.pametnaroda.cz/en/dedic-miroslav-1925
