Bývalá německá soukromá škola Benecko
První výuka na Benecku byla zahájena jako podomní od 1.7.1791, do té doby bylo Benecko přiškolené do Horních Štěpanic. Od roku 1820 byl pro výuku využíván dům čp. 72 a v roce 1885 byla vystavěna budova české školy. Paralelně s výstavbou českého školství probíhaly i snahy o otevření německé školy na Benecku, kam právě v polovině 19. stol. přichází německy mluvící obyvatelstvo z vyšších poloh Krkonoš. V roce 1882 je podána žádost za otevření veřejné německé školy, žádost však nebyla pro nenaplnění zákonného počtu školních dětí otevřena.
V rámci národně-politického boje Čechů a Němců ve starém Rakousku připadla Benecku významná politická role v rámci německé národní obrany na jazykově smíšeném území, proto spolek Deutscher Schulverein ve Vídni podal žádost o zřízení soukromé německé školy na Benecku a v roce 1886 nechal postzavit školní budovu. Slavnostní vysvěcení německé školy se konalo 21.11.1886. Právo veřejnosti škola získala 20.3.1891. Škola na Benecku byla jako důležitá součást politického boje 1913 z popudu místní obecní správy, která argumentovala nesplněním stavebních a hygienických podmínek. Ve skutečnosti se však jednalo za odplatu za uzavření české matiční školy ve Vrchlabí. Do řetězové reakce zavírání soukromých škol se nakonec dostala ještě německá škola na Novém Světě u Harrachova.
Po vzniku ČSR byla německá škola na Benecku místní obecní správou uzavřena. Dne 23.9.1919 ji nechal český starosta zavřít a zapečetit. přičemž toto uzavření bylo potvrzeno výnosem zemské školní rady z 12.8.1923. Spolku Deutscher Schulverein bylo zamezeno v další aktivitě v ČSR jakožto zahraničnímu spolku se sídlem ve Vídni a vzhledem k tomu, že tehdejší učitel Franz Groß byl rakouského občanství, musel i tento ze školy odejít. Německého školství na Benecku se tak ujímá právní nástupce školského spolku Deutscher Kulturverband se sídlem v Praze. Ten žádal zemskou školní radu již 31.12.1919 o znovuotevření školy, což zemská školní rada zamítla s odkazem na zánik školy. Proti tomu rozhodnutí se Kulturverband 27.4.1920 odvolal, poukazoval na své nástupnictví Schulvereinu a zahájil 1.6.1920 na Benecku soukromou výuku v němčině, kterou však nechala zemská školní rada 20.9.1920 zastavit a rozhodnutí potvrdilo ministerstvo školství. Proti tomuto rozhodnutí se Kulturverband obrátil na nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud zrušil sice již 7.12.1922 rozhodnutí zemské zrušil, ministerstvo školství však školu nechalo 3.10.1923 zavřít znovu s odůvodněním, že není jasné, zdali Kulturverband je legitimním následovníkem Schulvereinu a zda se nejedná o zřízení nové školy. Vzhledem k těmto úředním tahanicím byla na německé škole v Benecku výuka třikrát přerušena v obdobích 23.9.1919-1.6.1920, 4.1.1921-9.1.1923 a nakonec mezi 2.10.1923-15.4.1925. V těchto obdobích poskytoval Kulturverband v místě soukromou podomní výuku, jejíž udílení bylo však legislativně sporné a tak byla tato výuka často kontrolována četníky. Za znovu otevření školy intervenovali v parlamentu němečtí poslanci, zejména Franz Spina.
Nejvyšší správní soud tak ve věci německé školy na Benecku rozhodoval podruhé 15.4.1925, který všechna rozhodnutí úřadů zrušil, načež mohla být k 1.1.1926 škola na Benecku otevřena jakožto soukromý ústav. Nacházela se v budově, která sloužila školním účelům již před rokem 1918 v dnešním čp. 83.
Prvním učitelem německé školy na Benecku byl Theodor Anderle (1886-1887), kterého vystřídal Josef Gottstein, který řídil školu v letech 1887-1913. Poté se řídící učitelé střídali častěji, někteří z nich měli zkušenosti z jiných soukromých německých menšinových ústavů jako např. Franz Wodak (škola Ráveň u Kaplice) nebo Franz Groß (škola Nový Svět u Harrachova). V roce 1925 se řídícím učitelem stal Alfred Großmann, bývalý tzv. kočovný učitel (agitátor) Kulturverbandu, který byl 8.10.1925 vyšetřován pro přečin proti zákonu na ochranu republiky.
Z prostředků spolku Deutscher Kulturverband v Praze byla v roce 1934 vystavěna nová školní budova, kam byla výuka přesunuta.
Po druhé světové válce byla škola přeměněna v mateřskou školu, která je v budově ubytována dodnes (2024).
