Základní škola Lednice

První zprávy o školním vyučování v Lednici pochází z doby kolem roku 1500. Po zavedení povinné školní docházky roku 1774 do školy docházelo 191 dětí. Už nestačila jedna učebna, budova školy se musela zvětšit. Byla velmi jednoduchá, postavená tím nejlevnějším způsobem, krytá slámou a s lavicemi, které tvořilo prkno položené na špalcích. I tak škola několikrát zanikla, buď zanedbáváním, nebo požárem.

Roku 1814 přišel do Lednice knížecí správce Kajetán Ortwin a jeho zásluhou byla vybudována nová školní budova č.p. 38. Místnosti byly knížetem poskytovány bezplatně, brzy ovšem počtu žáků budova nestačila. Dnes je v její budově (snížené o patro) informační centrum. Náhradou za pozemky poskytnuté obcí k rozšíření parku nechal kníže Jan II. postavit tři novostavby – radnici, školu a učitelské byty. Budova nové školy byla otevřena 5. října 1885. Měla šest tříd, učebnu pro výuku ženských ručních prací, tělocvičnu, kabinet na pomůcky, konferenční místnost, kancelář ředitele, pod schody kapli se sochou Panny Marie, pokoj jednoho učitele a několik záchodů.

Ve škole pracoval jeden vrchní učitel, tři učitelé, dva podučitelé a učitelka ručních prací. V roce otevření této školy bylo zapsáno 403 žáků, z toho 26 bylo židovského vyznání.

V roce 1920 zřízena trojtřídní smíšená měšťanská škola s německým vyučovacím jazykem. Do první třídy měšťanky se přihlásilo 43 dětí. Vedl ji odborný učitel Hans Hlobil. V roce 1923 byla škola elektrifikována z elektrického vedení knížete Lichtenštejna.

Po roce 1945 byla budova využívána pro účely české školy. V současné době je v ní umístěna část ZŠ Lednice.