Bývalá česká soukromá menšinová škola Věžovatá Pláně

Škola ve Věžovaté Pláni existovala již od roku 1788. V místě jazykově velmi smíšeném v té době výuka probíhala v obou zemských jazycích, tj. českém i německém, jednalo se tedy o utrakvistickou školu. Takové školy byly ovšem novými školskými zákony po roce 1867 znemožněny a bylo nutné rozhodnout, který výlučný vyučovací jazyk škola bude nadále mít. K definitivnímu ukončení utrakvistické výuky došlo až po urgencích zemské školní rady z roku 1874. Od roku 1875 tak bylo na původní škole možné vyučovat pouze v němčině. V témže roce je také povoleno zřízení školy v Zubčicích, kam měly být rovněž převedeny české děti z Pláně. Vzhledem ke značné jazykové smíšenosti obyvatel, národnostní indiferenci, nevoli posílat děti mimo obec a jistě i zájmu naučit děti němčině vedly k tomu, že české děti nadále docházely do zdejší školy a účastnily se výuky v německém vyučovacím jazyce. Díky tomu mohla být na německé škole v roce 1887 otevřena druhá třída. Částečně se českou výuku snažil po roce 1875 nahradit místní farář Severin Kovář vyučováním na faře. 

Tento vývoj sledovaly nejpozději od roku 1896 aktivně sledovaly národnostní organizace jako zejména Národní jednota pošumavská a Ústřední matice školská, které si vytkly za cíl zřídit soukromou českou školu ve Věžovaté Plání, ježto veřejná škola kvůli nedostatečnému počtu školou povinných žáků otevřena být nemohla. V té době byla zároveň dokončena výstavba soukromých (matičních) škol v Hranicích a Mirkovicích. Roku 1902 byl zakoupen pozemek rolníka Smudka a na úřadě ve Stříteži byla jako účel stavby nahlášena stavba vily. Německé obyvatelstvo se stavbou české školy cítilo být v ohrožení vzhledem k předpokládanému čechizačnímu vlivu, a tak se snažilo různými způsoby stavbě zabránit. Příslušný obecní úřad ve Stříteži stavbu dne 10.2.1905 zakázal, toto rozhodnutí bylo však vzápětí zemským výborem zrušeno. Na stavbu školy probíhaly sbírky iniciované Národní jednotou pošumavskou, Českou veleobcí baráčnickou a Ústřední maticí školskou. Nová budova byla navržena firmou Toufar a Musil z Českých Budějovic, její realizaci měl na starost stavitel Chmelíček z Velešína. 

Slavnostní vysvěcení nové školy probíhalo dne 5.8.1906, přičemž v tento den se do Věžovaté Pláně sjelo nejen mnoho zástupců českých spolků, nýbrž i těch německých (zejména Deutscher Böhmerwaldbund), které v ten samý den konali v obci svůj sjezd považovaný Čechy za "truc-slavnost". I proto akt vysvěcení nové budovy doprovázely značné konflikty. Nejprve německý učitel nedovolil hrát Čechům v kostele na varhany, večer německá mládež vtrhla do české školy a poničila část pamětní desky. Údajně snad mělo dojít i k pobodání.

Na matiční škole, která byla v majetku Veleobce baráčnické, započala výuka již v září 1906, ačkoliv škola ještě nebyla oficiálně povolena zemskou školní radou. Patrně i z toho důvodu docházelo k útokům proti škole (např. 9.9.1906 byla vytlučena okna) a dne 22.9.1906 byla škola z rozhodnutí okresní školní rady uzavřena. Jen o dva dny později bylo doručeno i rozhodnutí zemské školní rady o povolení školy, která mohla být po dvou dnech znovu otevřena. Do prvního školního roku 1906/1907 bylo zapsáno 24 žáků.

Násilné akty proti škole se ovšem dále opakovaly a souvisely především s osobou Adalberta Janouschka, který 17.11.1908 na školu několikrát vystřelil z pušky, přičemž ohrozil žáky a zranil psa. Došlo rovněž k lámání stromků ve školní zahradě.

Roku 1909 získává soukromá česká škola právo veřejnosti. Roku 1913 předali Baráčníci budovu do majetku Národní jednoty pošumavské, na což upomínají zdobné reliéfy na budově. Baráčníci se mimo jiné zasadili o zakoupení domu v Dolní Plání č.p. 3, kam byli nastěhovány české rodiny posílající své děti do české školy ve Věžovaté Pláni.

Po první světové válce a schválení školských zákonů nového československého státu byla roku 1919 česká škola postátněna, zatímco na německé škole byla roku 1920 definitivně zrušena druhá třída. Ta byla v roce 1927 naopak zřízena na české škole. V roce 1938 se Věžovatá Pláně dostala do mnichovského záboru a česká škola musela být zrušena. Budovu zabralo německé vojsko, později sloužila účelům organizace Hitlerjugend. Tehdy mělo opět docházet k ostřelování budovy.

Po druhé světové válce byla česká škola ve své původní budově obnovena a fungovala až do jejího uzavření vzhledem k poklesu žáků v roce 1972. Byla plánována demolice budovy, nakonec zde vznikla záložní stanice českokrumlovských hasičů.

Po roce 1989 přešla budova do soukromých rukou a v současné době (2021) je zde provozován penzion.