Základní škola Planá nad Lužnicí
Škola v Plané existovala jako farní nejpozději v 17. stol. Nejstarší známá budova plánské školy stála na místě nynějšího domu rodiny Voráčkovy a nejstarší zpráva o počtu dětí ve škole v Plané nad Lužnicí pochází z roku 1790, kdy do školy chodilo celkem 101 dětí. Koncem století v roce 1889 zde bylo 260 žáků a v roce 1893 jejich počet přesáhl 300. V roce 1830 bylo rozhodnuto postavit školu novou, která se nacházela na místě dnešní plánské školy. Tato škola měla dvě třídy, a to až do roku 1883, kdy byla rozšířena o další třídu. V roce 1896 se jednalo již o školu čtyřtřídní, kdy v jedné třídě bylo tehdy osmdesát i více dětí.
Tato školní budova však po několika desetiletích přestala vyhovovat, a proto začala místní školní rada počátkem 30. let 20. století uvažovat o stavbě nové budovy. Prosazení tohoto návrhu ale nebylo vůbec jednoduché, někteří členové obecní rady to považovali za zbytečné. Nakonec se přesto podařilo stavbu nové školy prosadit a realizovat. Návrh na budovu vypracoval prof. arch. ing. Dr. Theodor Petřík a původně měla stát na pozemku tehdejšího starosty obce pana Hnojny. Tento návrh byl sice školským úřadem v Táboře schválen, ale nakonec vše ztroskotalo na ceně. Nezbývalo nic jiného než zvolit další, jednodušší a levnější variantu, postavit novou školu na místě, kde stojí již škola stávající. I když stavba trvala necelý rok, přesto slavnostní otevření školní budovy, které se uskutečnilo 28. října 1939, zastihlo Planou již v období 2. světové války.
Nová školní budova byla na tehdejší dobu velmi moderní, měla dvanáct učeben, kreslírnu, dílnu, tělocvičnu, školní kuchyni a čtyři kabinety. To, že zde byl zřízen poměrně velký počet učeben, vedlo i k tomu, že 1. října 1939 se plánská škola změnila na školu obecnou a měšťanskou, což mělo pro plánské děti velký význam, protože až doposud musely do měšťanské školy dojíždět do Tábora. Školní budovu ovšem velmi brzy obsadili němečtí vojáci a později v ní bylo sídlo Hitlerjugend. Plánské děti se v té době musely učit v náhradních místnostech v různých částech obce. Tak například 3. třída byla v hostinci u Votočků, 4. třída v Hotelu u Lužnice, 2. a 3. měšťanka byla v Belladově vile a 1. třída ve vile u Bartoňů, kde byla také sborovna.
Škola byla po válce obnovena a v 70. letech, kdy docházelo k rušení vesnických malotřídek a převáděné do měst, už přestala kapacitně vyhovovat. Nejprve byla proto zřízena v roce 1979 nová tělocvična a později bylo rozhodnuto vybudovat v návaznosti na starou školu nový osmitřídní školní pavilon se čtyřmi třídami pro školní družinu. Vedle původní budovy tak do roku 1984 vyrostla nová budova, která vhodně doplnila celý školní areál a byla určena žákům prvního stupně základní školy. Po roce 1989 docházelo k postupnému nárůstu počtu žáků až na současných 470 a také nutnému rozšiřování prostor pro výuku. V roce 2008 byla dokončena nástavba nad šatnami se třemi moderními třídami 1. stupně. Od roku 2017 slouží na nábřeží Lužnice venkovní učebna. Ve školním dvoře bylo zřízeno moderní sportoviště.
Ve vchodu školy se nachází pamětní deska věnovaná učiteli Josefu Hofmannovi, popraveného v roce 1944.
